Hodkovičky II. – horní část
Co vás čeká?
Hodkovičky jsou čtvrť zeleně, krásných vil a slavných osobností. Našli byste je na jihu Prahy sevřené břehem Vltavy a obklopené Braníkem, Lhotkou a Modřany. Nabízím dvě přímo na sebe navazující procházky. Pokud si dáte obě najednou, čeká vás slušná tůra (7,6 km a 4,5–5,5 hod). Můžete to jít i s dětmi nebo se psem. Všichni se krásně proběhnou a utahají.
Hodkovičky II. – horní část
Horní část Hodkoviček si projdete od ulice Klánova a Na dubině kolem lesa a pak srdcem celé čtvrti ulicemi Nad lesem, Nad údolím, Mezi stráněmi a V Hodkovičkách a nakonec seběhnete kopec zvaný Vorličák dolů k zastávce MHD U černého koně. Cestou půjdete kolem domu, ve kterém žil spisovatel Ivan Klíma, kde v sousedství žil jeden z posledních letců RAF Tomáš Lom, dál kolem vilky zpěváka Rudolfa Cortéze, rešiséra Jaroslava Dietla, dál kolem domu odbojáře a radisty Jindřicha Klečky, kolem mého rodného domu (krásná funkcionalistická vila ze 30. let) a dalších domů mnoha místních slavných osobností. Nakonec vyrazíte dolů z kopce zvaného Vorličák, kde jsem jako malá s ostatními dětmi bobovala, auta tu měla zákaz jezdit a stejně jich tehdy moc nebylo. Pamatuju, že jsme v naší ulici hrávali badmington přes vjezdová vrata, a málokdy nám projíždějící auto překazilo hru.
Praktické info
Začátek: v ulice Na dubině (nedaleko zastávky MHD Klánova)
Konec: U černého koně, zastávka MHD
Délka trasy: 4 km / 2,5–3 hod
Počet zastavení: 17
Počet otázek: 6
Audio informace: 49 min
Časový limit: 4 hodiny
Jak začít?
Kupte si můj výlet a můžete hned vyrazit. Stačí vám mobil a sluchátka. Pokud jdete s rodinou nebo v partě kamarádů, vezměte si repráček a můžete poslouchat společně. Výlet si koupíte jednou, ale užít si ho může víc lidí (a podělit se o placení) – když si načtete stejný QR kód, hrajete jednu hru všichni společně. Kdo vyřeší úkol, vyřeší ho všem.
Teď už vyrazte do Hodkoviček. Stačí pár kliknutí a můžete začít.
Kousek historie Hodkoviček (dolních i horních)
První zmínka o Hodkovičkách je z roku 1245. V 17. století tu bylo 8 domů. V roce 1922 se Hodkovičky připojily k Praze a bylo tu 127 domů. Dnes se rozkládají na 2 km čtverečních a žije tu 3500 obyvatel. Slavný meziválečný režisér Martin Frič (To neznáte Hadimršku, Anton Špelec, ostrostřelec, Hej rup!, Kristian, Eva tropí hlouposti) tu postavil ikonickou funkcionalistickou vilu, Zdeněk Miler tu stvořil kresleného krtečka, vyhřívat do slunečních lázní se sem jezdíval T. G. M., žil tu slavný normalizační seriálový režisér Jaroslav Dietl (Nemocnice na kraji města, Malý pitaval z velkého města, Velké sedlo) nebo zpěvák, kterému se přezdívalo český Sinatra – Rudolf Cortéz.
V dnešních Hodkovičkách můžete potkat spisovatele Ivana Klímu (Má veselá jitra, Soudce z milosti, Moje první lásky, Amerika), zpěváka Pavla Haberu nebo herce Jana Potměšila. Žila tu autorka pomníků 82 lidických dětí Marie Uchytilová, letec RAF Tomáš Lom nebo jeden z nejvýznamnějších telegrafistů druhé světové války Jindřich Klečka, spolupracoval se slavnou odbojovou skupinou Tři králové a zajišťoval spojení s exilovou vládou v Londýně. Hodkovičky zažily leccos. Řádilo tu gestapo i StB.
Kousek tajemna
V základech jedné z hodkovičských vil je prý ukryto tělo zavražděné operní pěvkyně. Krátce po válce se ztratila, měla před svatbou. Šušká se, že ji její snoubenec pohřbil na zahradě. Další místní vraždu vyšetřoval šéf pražské mordparty Jiří Markovič. V roce 1978 sem zabloudila zmatená seniorka Marie Jandová, a co čert nechtěl – na cestu se zeptala sexuálního devianta Antonína Vorla. Vorel ji zavraždil, Markovič ho ale velice rychle dopadl. Vorel dostal 25 let: „Prvních 10 let bylo těžkých, pak jsem si zvykl.“ Podle tohoto mordu byl natočený jeden díl detektivního seriálu Malý pitaval z velkého města (epizoda Kuchařinka), seriál režíroval další Hodkovičský obyvatel Jaroslav Dietl.
Kousek pro zasmání
Jaroslav Dietl žil ve stejné ulici jako já. Byl televizní scénárista, dramaturg a autor legendárních seriálů Nemocnice na kraji města, Malý pitaval z velkého města, Velké sedlo nebo Synové a dcery Jakuba skláře. S jeho synem Honzou jsem chodila na základku. Přistěhovali se v 80. letech, o volné parcele se Dietl dověděl u mariáše. Nad kartami se o volné parcele zmínil další hodkovičský starousedlík, náš známý a blízký soused spisovatel Ivan Klíma.
