Sídliště Novodvorská: komentovaná procházka

Včera jsem byla v rámci akce Open House Praha na komentované procházce po sídlišti Novodvorská (Praha 4). Kousek odtud jsem se narodila a Novodvorskou znám jak své boty. I tak jsme se dověděla něco nového. A taky zavzpomínala na staré časy, když právě tady uprostřed sídliště byl závan velkoměsta. U nás v rodných Hodkovičkách byla jen jedna malá sámoška s potravinami a jinak nic. Na Novodvorské (jen o kilometr dva dál) bylo kino, knihovna, obchody, hospody, život. Taky hračkářství, kam jsem chodívala vyhlížet Dostihy a sázky a svoji první Barbienu.

Sídliště Novodvorská vzniklo mezi lety 1962 až 1970 jako ambiciózní urbanistický celek inspirovaný švédským sídlištěm Vällingby a moderní architekturou Le Corbusiera. Provázel nás průvodce Karel Štefl.

Na jedné té fotce je brouzdalko s otočnou sochou. I když otočnou. Měla se otáčet silou větru, ale to neklaplo. My jako děcka lezly do vody a otáčely to ručně. To nás bavilo. Jmenuje se to Dálky a je to od Jiřího Nováka, který je i autorem plastického loga ČT u hlavního vchodu. Mozaika v bazénku i po celé čtvrti je jebalonecká božu. Ta bílá socha, která mi připomíná obratle vyskládané na sobě, je od Věry Janouškové a jmenuje se Sloup. Je to z betonu a azbestu, čili neolizovat. Za socíku se muselo 1-4 % peněz na určité stavby dát do umění, které v tom daném místě bude.

Tohle mě pobavilo. Po podobných zdech jako je ta na fotce vlevo jsme tu se ségrou a kamarády lezli. Netušila jsem ovšem, k jakému účelu původně vznikly. Byla to betonová okna do kolumbárií. Nakonec se využila i na zdi na sídliště, jen se půlka vylila betonem.

Lesní divadlo pro 5500 lidí, kde hrála i Fidlovačka

Vpravo je lesní divadlo, do kterého jsme jako děcka chodívaly. Kdysi bylo obří. Založil ho v roce 1913 doktor Šimsa. Bylo až pro 5500 diváků (500 sedělo, zbytek to měl na stojáka). Prý se bude znovu zprovozňovat. Kde ho najdete? V lese u ulice Nad Lesním divadlem na konci Novodvorské kousek od pracáku. Šimsa vymyslel i KPZku. Lesní divadlo fungovalo až do 60.let. Provozovatelem byl Sokol Krč, hrálo se tu ochotnické (soubor Vlast) i profesionální divadlo (Švandovo divadlo). Během 2. světové války tu hrála Fidlovačka. Celekm se tu odehrálo 600 představení.

Celá komentovka začala v kostele Panny Marie Královny míru ve Lhotce. Kostel je ze 30. let 20. století. Tam jsem uvnitř nikdy nebyla. Zajímavý kostelíček a hlavně unikátní křížová Karla Stádníka – cesta skoro bez Ježíše, za to se sádrovými vyobrazeními nejrůznějších soudobých utrpení jako holokaust, atomový hřib, války, sebevraždy.

Na fotkách je holčička z nedalekého kojeňáku, kde byl i děcák, a když se dověděla, že o ni maminka nemá zájem, vzala svého medívkda a skokem ze střechy děcáku spáchala sebevraždu. Pak je tu sousoší vězňů z koncentráku, kde se útěk jednoho vězně trestal smrtí dalších 10. Byl mezi nimi otec od rodiny a prosil o milost. jistý farář to vzal za něj a položil za něj život. Pak je tu atomový hřib s vyděšenými dětmi nebo velká matky uprostřed sídliště ochraňující potřebné

Vepředu je oltář a za ním sloup se sochou Panny Marie – replikou staroměstské sochy, vytvořenou řezbářem Bohuslavem Bekem podle modelu sochaře Břetislava Bendy. Panna Marie má kolem hlavy 12 hvězd, je to proto, že existuje 12 kostelů, jako připomínka zničeného Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. V roce 1918 ho coby symbol habsburské nadvlády někdo zbořil.

Jinak do toho kostela chodí tolik lidí z daleka i široka, že v neděli mívají 5 bohoslužeb, aby je všechny obsloužili. To nám říkalí dědové, co tam na faře pinkali pinčes. Byli výborní.

Tam, kde se vystupuje z busu u Novodvorské Plaza je Výzkumný ústav pro sdělovací techniku A. S. Popova. Moje máma tu kdysi pracovala. Stojí tu od roku 1950. Právě tady vyvinuli první černobílou a pak i první barevnou televizi. Během okupace v roce 1968 odtud vysílala ČT. Přijeli sem s přenosovým vozem, přebarvili ho a ukryli a vysílali. Asi týden se jim dařilo vysílat odtud. Tak to jsem nevěděla. Takže procházka měla řadu AHA momentů a užila jsem si ji.

A ještě pár fotek od kamarádky a z Facebooku aneb další umění z Novodvorské.

Pro nás všechny děti z okolí ale bylo nejvíc sednout si na "Kost". Konkávní plastiku od Josefa Klimeše, která byla od roku 1970 u obchodního střediska. V 90. letech byla odstraněna, aby tam mohla parkovat auta, a už ji nikdo nenašel. V oficiální evidenci pražských soch je v kategorii Ztracené a odstraněné objekty . Jiné Klimešovo dílo tu ale pořád je - betonová plastika Rovnováha (často také přezdívaná jako „Křídlo“) u Barranďáku. Na tu koukáme z lodžie.