Moje ztracené místo: Villa Pupp (Karlovy Vary)

Taky máte svoje ztracené místo, kam už nejezdíte, ale ve snu se tam často vracíte? Tím je pro mě karlovarský děcák. Babička tam dělala ředitelku, měla tam nádherný služební byt s obývákem ve věži a žila tam až do důchodu 30 let. A my tam za ní celé dětství jezdili. Dnes je z toho hotel a my si tam z nostalgie se ségrou a mámou zaplatily pokoj v té věži.

Bylo to zvláštní. Bylo to silné. Zas jít po těch schodech, kterých jsem se ve snu nemohla dopočítat (je jich 62). Spát v našem bývalém obýváku, do koupelny chodit tam, kde měla kancl teta Dáša (účetní), která byla strašně hodná. Babička s ní na jedné fotce tančí. Jak by řekly mé děti - mělo to tam skvělý vibe. Kamarádili jsme se s dětmi z děcáku, chodili za námi k babi nebo my bydleli s nima dole. Byla magie si to ještě jednou projít a ještě jednou tam spát. Pátrala jsem po historii vily a je moc zajímavá, a tak se s vámi o výsledky rešeršování podělím. Třeba máte i vy nějaké své ztracené místo, kam byste se ještě jednou chtěli vrátit.

^{Vila s adresou: Karlovy Vary, Jarní 6/1235}

Je to neorenesanční vila z roku 1914 pro vyšší společnost z éry zlatého věku Karlových Varů. Stojí v ulici Jarní 6 nad tzv. Dorotinými nivami, ve svahu mezi Parkhotelem Richmond a Pražskou silnicí. Vila je včetně zahrady, altánu a oplocení s brankou od roku 1992 chráněná jako kulturní památka České republiky.

Vila podle návrhu renomovaného architekta Friedricha Seitze je mistrovským dílem své doby. Je v romantizujícím italském stylu, má nepravidelný půdorys a mívala prý pečlivě zdobené interiéry, které byly praktické, ale i bezvadně reprezentovaly spolu se zahradou. Vila byla brzy symbolem prosperity a elegance Karlových Varů. 

Historie vily

Vilu si nechal pro sebe a svoji manželku postavit Julius Gabriel Pupp junior (1870–1936). Jméno Pupp je v Karlových Varech známé, tato rodina tu postavila několik výrazných domů, nejslavnější je Grandhotel Pupp. Návrhy vily vypracoval již jmenovaný karlovarský stavitel Friedrich Seitz. Stavba zabrala jediný rok. 

Nejdřív tu bydlel Julius Pupp s manželkou Emmy a příbuznými,v létě vilu opouštěli a pronajímali ji lázeňským hostům. Po 12 letech ji prodali, ale pár let v ní ještě žili, nejspíš už jen jako podnájemníci. Kdo ji v roce 1926 koupil? Říšský svaz německých nemocenských pojišťoven v ČSR a využíval ji až do druhé světové války jako lázeňský dům. 

Julius Gabriel Pupp

Julius byl česko-německý hoteliér a dlouholetý prezident Grandhotelu Pupp. Narodil se v Karlových Varech do rodiny cukráře Antona Heinricha Vinzenze Puppa (1841-1907) a jeho manželky Marie Kathariny Pupp, rozené Mattoni (1830-1910), sestry proslulého podnikatele Heinricha von Mattoni (1830-1910). Julius byl z páté generace dynastie Puppů. Tito hoteliéři sem přišli z Německa. 

Julius byl od svých 26 let šéfem restaurace v Grandhotelu Pupp. Ve 33 letech už byl ve vedení hotelu a od svých 37 let byl jeho ředitelem, později prezidentem společnosti Hotel Pupp Aktiengesellschaft. Pod jeho vedením získal hotel v Karlových Varech pověst luxusního podniku mezinárodního významu. 

Puppovi ve Varech hodně stavěli. Třeba domy Zlatá Harfa, Quisisana (1888), Villa Themis a mnohé další. Na mých fotkách je Grandhotel Pupp a sousedící Quisisana. Tu po první světové ještě vlastnili Puppovi (paní Emílie rozená Knollová) a sloužila jako lázeňský dům. Po druhé světové válce vilu zkonfiskoval stát.

Sirotci a děti z dětského domova

Julius Pupp se také staral o děti coby předseda Spolku na ochranu dětí, který provozoval dětský domov v Ostrově nad Ohří. Tahle linka se táhla i jeho rodinnou vilou. 

V roce 1938 vilu Pupp zabrali Němci (Třetí říše). Na konci války tu bydleli sirotci z vybombardovaných německých měst (1944–1945). Po válce byl objekt pro změnu znárodněn komunisty nebo chcete-li vyvlastněn na základě tzv. Benešových dekretů. Stát, který si takhle ukradl spoustu nemovitostí, tu na chvíli udělal lékařskou ordinaci a penzión, po roce 1950 tu ubytoval několik desítek dětí z Řecka, které utekly před občanskou válkou. 

A po německých a řeckých sirotcích se z toho stal dětský domov pro české děti. Ten tam byl nějakých 50 let. Moje babička Věra Deršáková (*1922) tam dělala ředitelku a v té krásné věži měla obývák svého služebního bytu. Nastěhovala se sem v roce 1965 a žila tu až do hlubokého důchodu v roce 1994.

Foto: tady pro představu, jak ten boží obývák vypadal. Vlevo je stařičká fotka s mým dědou Pepíčkem, babička sedí vpravo vzadu ve vži na gauči, vpravo je fotka moje a mojí mámy, když jsme se přímo v tam ubytovali v roce 2026. A tohle jsou výhledy z našich bývalých oken. Prostě nádhera.

Moje mamka tu bydlela s ní a odstěhovala se v roce 1970 do Prahy za mým tátou. Na fotkách je hlavně moje babička, třeba na schodech před vilou spolu s dalšími zaměstnanci dětského domova nebo jak tančí s účetní “tetou” Dášou. 

Nový majitel a 15 let rekonstrukce

V roce 2008 Karlovarský kraj vilu prodal za 36,5 milionů korun společnosti Baustav  karlovarského stavitele Ing. Milana Špičky. Vybudoval a obnovil mnoho staveb v tomto kraji, rekonstrukci Puppovy Villy zasvětil více než 15 let.

Nakonec jí dal nové jméno, dnes je z ní hotel Villa Julius & Emma P. po původních majitelích Juliovi a Emmě Puppových.

Proč kraj budovu prodal? Prý to pro děti bylo nevyhovující prostředí. Jednak byl dům ve velmi špatném stavu, zatékalo do něj, rozpadaly se schody i terasy, ale bylo tam i moc dětí pohromadě, což neevokuje podobu běžné rodiny. „Zákon nám nařizuje, že skupina rodinného typu může mít v těchto zařízeních pouze osm dětí. Dětský domov ale nyní zahrnuje tři skupiny s celkovou kapacitou 24 dětí,“ vysvětloval prodej tehdejší karlovarský hejtman Josef Pavel (ODS). Některé děti šly do soukromého Rodinného dětského domova Duha v Mezirolí, jiné do vesničky SOS v Doubí. Za dva roky a 20 000 000 jim kraj nakonec postavili 6 samostatných domků. 

Interiér původní Puppovy vily

Jak to kdysi vypadalo uvnitř Puppovy vily? Za hlavním vstupem s malým zádveřím byla velká centrální hala s krbem, který je tam dodnes (v místě recepce). V době, kdy tu byl dětský domov, byl krb pod dřevěným krytem. Noví majitelé pod ním při rekonstrukci objevili art deco motivy, které jim památkáři nakázali tam zanechat. 

Zdobení krbu 

Je to vlastně takový dobový „Instagram“ – majitelé si na krb nechali vytesat a vypálit všechno, co považovali za symboly šťastného a bohatého života. Ptáci a plody symbolizují hojnost, plodnost a přírodu. Ptáci u hnízd nebo s plody v zobáku symbolizují domov a péči o rodinu. Vajíčka měla evokovat drahé kameny nebo šperk – vila měla působit jako luxusní šperkovnice. Šnek s ulitou symbolizuje stabilitu, bezpečí a soukromí. 

Verditk krbového detektiva: Pro rodinu, která vlastnila hotelové impérium a žila v neustálém shonu, měla vila nejspíš sloužit jako oáza klidu a to včetně krbu. 

Jak to ve vile vypadalo před 100 lety

Prostor haly s fontánkou se otevíral do prvního patra galerií, kterou osvětloval světlík ve střeše. I ten je tu dodnes. My do něj koukali z naší špajzky. A podívali jsme se do něj i při našem pobytu, dokonce i tu špajzku jsme našli, i když oddělenou od původního bytu.

V jižním křídle byl obytný pokoj a pánský pokoj, ve východním byla jídelna otevřená v půlkruhu dřevěným portálem s vyřezávaným neobarokním dekorem. V severním křídle byl biliárový pokoj a hudební salon. 

O patro výš byly ložnice, salon, pokoj pro děti, pro služku a učitelku, písárna a koupelna se záchodem. Jednotlivé místnosti byly přístupné z galerie. V podkroví byly jen komory a příležitostné pokoje. V suterénu byla kuchyně, prádelna a kotelna. Jídlo se dopravovalo z kuchyně do jídelny pomocí malého výtahu. 

Jak to vypadalo za éry “děcáku”

Výtah na jídlo ke stejnému účelu používal i dětský domov. 

V době, kdy jsem tam jezdila já za babičkou, byla úplně dole taky šatna, chodilo se tudy na zahradu zadními dveřmi. I ta kuchyň a prádelna tam myslím byly. V přízemí byly menší předškolní děti, v prvním patře větší školou povinné. V halách byla společenská místnost, kolem pokoje dětí a kanceláře tet. Úplně nahoře pak měla kancelář teta Dáša - účetní domova, a byt tu měla právě moje babička, která domovu ředitelovala desítky let. Bydlela tam od roku 1965 do roku 1994 a my k ní jezdili mnohokrát ročně. Hráli jsme si s dětmi z děcáku, měli tam kamarády. Atmosféra tam vždycky byla super, jak by dnes řekly moje děti - mělo to dobrý vibe.

My se tam v roce 2026 vydali se sestrou a mojí mámou, pronajali si přesně ten pokoj, kde kdysi bydlela babička a byl to magický zážitek. 

Foto: To jsme my se ségrou a mámou při naší návštěvě v roce 2026, takhle vypadá dům z pohledu ze zahrady až dole od altánku.