Hell Boy a Gottwald na Vítkově

Kolegyně průvodkyně Kristýna Maková z portálu Praha křížem krážem mi nedávno na kafi v novém Bistru Vítkov říkala, že se na Vítkově natáčel HellBoy. Apropo Bistro Vítkov - blbě se hledá, ale výhled je fantastický – když stojíte vzadu za památníkem u kašny a vydáte se pěšky směrem od památníku po té obří příjezdové cestě, tak vlevo jsou nejdřív bývalé záchodky a za nimi černé zábradlí a pod ním je neviditelné Bistro Vítkov.

Film Hell Boy jsem nikdy neviděla. Nedávno zrovna běžel na Nova Cinema, tak jsem se koukla a hned na začátku tam opravdu Vítkov je. Výtah ve filmu není ten, který na noc vozil Gottwaldovu mumii dolů do mrazáku. Jednak byl jinde, druhak ta plošina na mumii už tam dnes dávno není, skončila na Ministerstvu vnitra, kde zvedala auta.

I Laboratoř moci (expozice mauzolea) je teď zavřená. Vítkov má totiž nového provozovatele, místo Muzea to teď má armáda a ta si chystá vlastní expozice. Až je dochystá, Laboratoř moci zase otevře. Mrkněte aspoň na mou koláž fotek, jak to tam před zavřením vypadalo. Kdysi, když to bylo v provozu, tu pracovalo 100 lidí (technici, dispečeři, laboranti, lékaři). Co Klémovi odpadlo, to mu vyrobili ve filmových ateliérech na Barrandově.

Mauzoleum Klementa Gottwalda bylo zpřístupněno veřejnosti v roce 1955 a jen za první 3 roky ho navštívilo přes milion lidí. Zavřeli ho po 8 letech v roce 1962. Lidi tam chodit museli, aby zvedali sledovanost. Školy, zaměstnanci továren, každý musel mrtvolu vidět. Odhaduju, že tak pětina národa viděla vrahovu mumii na vlastní oči.

Gottwald se jim nakonec komplet rozpadl, mumifikace byla na bzum. Kapaliny, které se napouštějí do těla místo krve, se mají do mrtvoly napumpovat maximálně 5 hodin po smrti, soudruzi to dělali až 17 dní po smrti. Expozice mauzolea byla temná, ale taková byla i naše historie.

Gottwald byl masový vrah

Coby první komunistický prezident Československa (1948–1953) na počátku 50. let vládl krvavou rukou. Padlo 230 rozsudků smrti, 100 000 lidí bylo odsouzeno na doživotí nebo k mnohaletým trestům, Kléma poslal na šibenici i 11 svých kolegů v čele s Rudolfem Slánským. Byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců i nevinných lidí, mezi nimi i dr. Milady Horákové, i když o její život dopisem prosil i Albert Einstein.

Co je v památníku zadarmo

Vítkov je bez mauzolea trochu na nic. I když je nově zadara. Zadara je i nádherný výhled seshora ze střechy, bohužel v zimě a za špatného počasí je tam obvykle vstup zakázán. Je tu i kavárna na jedné ze střech památníku. Když je hezky a dá se sedět venku, stojí ten výhled za to.

Jinak teď v zimě můžete mrknout jen na hrob neznámého vojína, prstě z bojišť Nevíte, co to je? Vysvětlím vám to.

Dále je přístupný Slavnostní sál a prezidentský salonek, ve kterém je ještě původní obložení stěn i nábytek od architekta Jana Zázvorky. Je tam obří věnec od Karla Štipla (dělal i venkovní kašnu, která zároveň fungovala i jako chlazení pro mauzoleum, které bylo pod ní).

Taky jsou tam velice kvalitní varhany (ty jsou za tou krásnou tvarovanou mříží), dělávaly se tu varhanní koncerty, jenže kultura asi vzala za své s novým zřizovatelem.

Funkcionalistická nekropole od otce Stely Zázvorkové

Autorem návrhu budovy byl otec herečky Stely Zázvorkové Jan Zázvorka. Funkcionalistický památník z roku 1938 měl být pro legionáře, kteří tam bohužel dodnes nejsou. Protože nejdřív se tam nastěhoval vehrmacht (měl tam sklad) za druhé světové, pak to zabrali komouši, vystavili tam mumii vraha Gottwalda, od revoluce až do roku 2000 tam byla diskotéka. Pak Vítkov prošel obří rekonstrukcí.

Měla to být velkolepá nekropole synů národa, stavitelé se inspirovali krematorii a kostely. Měla připomínat vznik ČS státu a hrdiny a činy legionářů první světové. Kdysi tam byl pochován legionářský hrdina plukovník Josef Jiří Švec, dnes je tam hrob neznámých vojínů od Zborova a Dukly, urna generála Eliáše s jeho ženou a desky některých vojáků padlých v Afghánistánu. A taky již zmíněné prstě z bojišť, kterými naši vojáci prošli.

Chlebíčková aféra

Generál Eliáš byl popraven za chlebíčkovou aféru (událost z roku 1941). Eliáš byl tehdy protektorátní ministerský předseda, otrávil chlebíčky 7 kolaborantských novinářů, kteří lezli náckům do zadku. Chtěl jen, aby jim bylo špatně, jenže jeden z nich zemřel. Němci Eliáše zatkli, zbavili funkce a odsoudili k smrti. Zastřelili ho v pražské Kobyliské střelnici. Jeho ostatky jsou uloženy spolu s manželčinými v hrobě neznámého vojína.

Okřídlený génius a slavný ztracený gobelín

Ve Slavnostním sále je monumentální socha letícího okřídleného Génia, na kterém spolupracoval český sochař Karel Kotrba s Ladislavem Kofránkem. Originál sochy byl během války zničen (Němci ho roztavili), ale zachovala se dobrá dokumentace, podle které byla socha znovu odlita.

Místo oltáře je tu gobelín se státním znakem, je dílem malíře Karla Svolínského. Před druhou válkou naštěstí gobelín posílali zrovna na výstavu do New Yorku, takže ho nacisti nezničili. Ale gobelín se na dlouhá léta ztratil. Pak se zase našel, od roku 2001 je zas tu. Taky je tu pozlacená mozaika Jakuba Obrovského, kterou Češi těsně před příchodem Němců za války stihli šikovně zakrýt, aby ji Němci nezničili.